Džemův blog

My brother...

2008-09-26T01:38:00.000-07:00

My brother... Aneb, jak se stal dobrým příkladem pro mě...

Bylo úterý 23. září a já měl jet do tanečních, konečně jsem se pořádně těšil. Brácha měl jet se mnou, protože potřeboval něco zařídit. Tak sem se vydal na autobus a brácha měl jako obvykle čas, že prý to stihne. Ještě něco sepisoval na PC. Přišel jsem na zastávku a koukal co se to tam děje.

Čtyři mladý holky tam přivedly nezletilého kluka, který byl úplně opitý. Tak si říkám je to v tomhle světě normální? Nechápu to, a přemýšlím co budu dělat. Za chvilku se vynořil brácha. To víte, má těch kurzů a teď ještě k tomu Vůdcovské zkoušky. Tak zavelel pokropte ho aspoň studenou vodou. Holky ale nereagovali a nasoukaly ho s námi do autobusu. V domnění, že si sám v Boskovicích přestoupí, jel totiž do Blanska. Řidič z toho nebyl moc nadšený. Zavřel dveře a jel dál. Kluk se mu tam za chvilku pozvracel. Tak řidič zastavil a vypral ho z autobusu na zastávku. Brácha řekl polohlasem:“To může být otrava.“ Řidiči to bylo očividně jedno co s tím klukem bude, a tak se navrátil do autobusu a chtěl zavírat dveře. Když brácha řekl:“Já mu zavolám záchranku!“ Tak sem byl strašně rád, že mu někdo pomůže. Viděl jsem, že to brácha zvládne a tak jsem upaloval dál směr Boskovice.

Pak mě přepadla taková deprese, co asi brácha dělá a vzpomněl jsem si jak mě brácha jednou zachránil život. Byl jsem na něj totiž hodně naštvaný a trošku jsme se mlátili. No jenom jsem ve vzteku proletěl dveřmi. Nic vážného. Brácha byl ten co stál u mě jako první a držel mi moji rozřízlou tepnu. Je to fakt borec i když ho mám někdy plný zuby. Děkuju za tebe ve svých modlitbách a až to budeš číst brácho, tak vzpomeň na to aby tě něco jednoho krásného dne nesežralo. :D

Džem

Oleksovice 08

2008-09-04T05:09:00.000-07:00

Oleksovice

(ó lek sovice)

Bylo zrovna pondělí 25.8.2008 a děcka z Knínické a Cetkovské farnosti se vydali na dlouho očekávaný cyklovýlet do Oleksovic. Vyjeli jsme od 7:40 – to vyjeli Cetkováci a Kníničáci vyjeli v 8:10. Do Skalice jsme dojeli téměř všichni v pořádku, teda až na Martina tomu se před Vážanama urvalo šlapátko, a tak pro něj musela přijet záchranná četa v našem případě jeho táta s bratrem Níjem. Naštěstí dojeli včas na nádraží a Džem vlak stihl.

Ještě než vlak přijel tak jsme se rozdělili do skupinek po čtveřicích a rozmístili se podél vlaku. Nastoupili jsme a potom uháněli do Brna a z Brna do Vranovic. Ve Vranovcích jsme vystoupili a konečně jeli na kole. Jeli jsme dlouho předlouho, přes pole, louky, vesnice, města, polňačkou, silnicí, kolem rybníků, nádrží, lesem, snad úplně všude. Dojeli, jsme asi 5km před Oleksovice, ale tam jsme se zdrželi asi půl hodiny, protože Dušanovi, praskla duše. No, i to se stává. Dušan se ale potom ulil a až do Oleksovic se vezl. Přijel pro něj totiž pan Haupt s panem Šméralem. Po této dlouhodobé přestávce jsme se vydali dál. Z Čejkovic, jsme jeli po Polňačce, pak přes státní a hurá do Oleksovic. V Oleksovicích jsme se přivítali ještě jednou s panem Šméralem, paní Šméralovou, Arnoštem, Bertíkem, ale také s návštěvou, která nám přivezla batohy.

Byli to Hauptovi, Jedličkovi a Muchovi i s klukama. Potom jsme znavení usedli, někteří z nás nachystaly svačinu, odpočívali, povídali si. Takto lenošit jsme vydrželi až do večera. To jsme vzali kytaru, párky a opékače a šli na dvůr opékat. Přidali se k nám i pan a paní Šméralovi, a tak jsme společně zpívali, jedli a prožili krásný večer. Večer jsme se pomodlili večerní chvály a šli do hajan. Další den jsme vstali a hned šli kopat díru pro potrubí na dešťovou vodu. Většinu vykopal bagr, který si pan Smétal objednal, ale zbytek jsme museli dodělat my. A tak jsme se chopili lopat a kopali a kopali. Jak jsme tak kopali tak jsme nalézali různé poklady např. dva sklepy. Holky, také chystali oběd, tentokrát to byla zeleninová polévka a rizoto. A tak v poledně kluci dostali propustku a šli se naobědvat. V kopání jsme pokračovali i po obědě téměř až do večera. někteří z nás neměli co dělat, a tak se šli trochu odreagovat na hřiště. Hráli fotbal, vozili se na kolotoči, házeli si, a dělali výmyky a kotrmelce na hrazdě. ;)

Všichni jsme se tam vyblbli a pak jsme se šli koukat na film, na Letopisy z Narnie, na první díl. Potom jsme se navečeřeli a šli do hajan. Ráno jsme vstali, pomodlili se ranní chvály nasnídali a šli zase pracovat. Pracovali jsme celý dopoledne. Tentokrát Mirek s panem Václavem našli lebku koně. A tak jsme přemýšleli, kdo ho tam asi mohl zakopat a proč a vyšli nám velice zajímavý příběhy. Naobědvali jsme se a na odpoledne nám pan Šméral slíbil, že pojedeme do Lechovic do vinného sklepa a tak jsme vyrazili.

V Lechovicích si někteří koupili vínečko, dali jsme si Kofolu a jeli kolem kostela nazpět. Večer jsme prožili s panem Šméralem krásnou adoraci. Na kterou budeme dlouho vzpomínat jak my i pan Šméral. Před spaním jsme se ještě koukali na film o páteru Piovi. A u toho někteří usínali. Ráno jsme opět pracovali a odpoledne jsme jeli do Horních Dunajovic na přehradu. Tam jsme se všichni po dlouhé cestě ochladili, zaplavili jsme si, zařádili jsme si a mohli jet zase nazpět. Večer jsme měli s panem Šméralem domluvenou soukromou mši, která se velice vydařila. A najednou byl večer. Na večeři jsme si opekli párek a poté jsme seděli a povídali o všem možném. Poté jsme všichni zalehli a spali a spali. Ráno jsme nachystali svačiny, uklidili a jeli směrem k domovům. Jeli jsme tou stejnou cestou, ale tentokrát jsme nastupovali v Popovicích. Pak jsme jeli a jeli až jsme dojeli do Knínic. Akorát Jáchym přeletěl přes řídítka. Nikomu se naštěstí nic vážného nestalo. A tak můžem říct.. Za rok zase ;)

Míchali ste někdy maltu? Ne!

Lepka koně

Potrubí (tichá pošta)

Lechovice

Bagr

Martin kope ..

Napsal to Mončičáček a fotky daroval Mirek ;)

Zbytek fotek na MirekH (profil na signály.cz) jako obvykle..

Přepad

2008-08-20T01:52:00.000-07:00

Přepad

Aneb jak nás chytli...

Když jsme večer nastupovali do autobusu, tak jsme nečekali co nás všechno čeká. Dovolte mi tedy abych vám o tom trošku povyprávěl aby jste byli v obraze. Možná budu psát chvilkami blbosti ale z toho si nic nedělejte to je z toho, že jsem spal asi tři hodiny.

V autobuse v Knínicích jsme se spočítali, aby jsme věděli kolik nás je a dorazili na autobusové nádraží v Boskovicích. Tam jsme si stoupli na nástupiště číslo 4 a čekali na spoj 233. Čekáme a nic nejede, pak jsme na tabuli viděli odjezd za jednu minut ale nikde nebyl žádný autobus. Teda bylo jich tam dost ale nikde ten s 233. Potom jsme ho v dálce uviděli a rozutekli se k němu, jenže on už stačil nastartovat a už pomalu odjížděl v tom na něj Axíček hukl:,,stůj“. A on zastavil. Sice měl pan autobusák divný kecy ale já sem mu na rovinu řekl, že tam bylo psaný ze čtyřky a on jel snad ze sedmičky.

Dojeli jsme do Ludíkova a rozhodli se jít za Axíčkem, asi to byla osudová chyba, protože jsme si zašli asi 1,5 km. Nakonec jsme došli k cíly asi v devět hodin. Zjistili jsme, že skautíci budou hrát noční hru. Rozdělali jsme si karimatky u krmelce a vyčkávali. Mezitím jsme si povídali o všem možným. (o minulosti, budoucnosti, učitelkách, Boha, přepadu a tak) Znáte to, když se kamarádi sejdou. Axíček s Dankem zaujali místo v krmelci. Já, Dušan, Monika a Jáchym pod krmelcem a Lada s Ivou chrněli nad odloučeném stanovišti. Ještě k tomu jsme vypili nějakou močopudnou šťávu a tak jsme chodili pořád na WC. Jáchym brzo usnul a začal nám chrápat do ušisek. Pomalu se blížilo ke dvanácté a tak jsme je šli zbudit. Axik řekl, že ještě chvilku počkáme. Čekali jsme asi do půl jedné a rozhodli se jít. (Konečně nějaká akce) Si to tak štramádujem lesem, blížíme se k táboru a najednou z dálky baterka. Někdo zašeptal:,, bacha baterka“. A tak jsme si všichni lehli do jehličí. Světlo baterky pomalu ustálo a na obzoru se objevila další baterka. Z toho jsme usoudili, že asi hrají tu noční hru a tak jsme ještě chviličku poleželi. Přehled o čase jsem fakt neměl. Přiblížili jsme se blíž a z toho tábora se na nás někdo vyřítil s baterkama. Dali jsme se na útěk lesem přes takoví zákopy. Zalezli jsme do jednoho a vyčkávali co se bude dít. Baterka se pomalu vracela k jídelně kde měli hlídku. Museli jsme zvolit plán B a to je ten který jsme neměli. Pomalu jsme lesem začali obcházet tábořiště až ke studni, kde by nás nemuseli vidět. Viděli jsme vyšlapanou pěšinku, tak jsme šli po ní. Řekli jsme si, že už nemá cenu to nějak zdržovat a tak jsme se všichni na daný signál rozutekli do tábořiště. Jáchym k tomu ještě volal:,,Budíííííček!!“. A hlídka volala:,, Poplááách!!“. Běžím lesem a najednou za mnou nějaký hlas:,, Teď se ukáže jakou máš fyzičku.“ V tom jsme zabočil do leva směr kuchyň a odčóroval jsem jim tam ešus. Nasadil jsem pomalé chůzové tempo a on si mě nikdo nevšímal, až po chvilce se ze mnou zase někdo rozběhl a já si málem zlomil nohu o lávku, která vedla přes potok. Opřel sem se o strom a nikdo nikde. Z hluboka dýchám a koukám co se děje v táboře. Mezi tím uvěznili všechny mé kamarády a já na ně koukal jak se trápí u stožáru. Tak sem si řekl, že dokončím aspoň plán A a odčóruju jim hadici, kterou používají na pitnou vodu. Vyrval jsem jí z čerpadla a začal jsem jí motat. Z tábora se ozývaly strašlivé zvuky:,,nechte mě“, ,,au“, ,,To jsi ty Axiku?“. Nechtěl jsem v tom kamarády nechat a tak jsem si vymyslel vlastní plán B. Spočívalo to v tom, že když pustí mé kamarády dám jim nazpátky jejich hadici a ešus. To se ale zvrtlo jakmile jsem stoupil do tábora vrhlo se po mě asi pět lidí a křičeli:,, Sejmite ho!“

V tom už jsem ležel na zemi a tahali ze mě hadici a ešus. Za trest si na mě sedla Kristýna a držela mě. Po sléze mě svázali a přihodili k naší Knínické bandě. Museli jsme přistoupit na jejich plán, nechat si od nich polít hlavu studenou vodou aby nás rozvázali. Co jiného nám zbývalo než na něj přistoupit. Páč pocit ležet v blátě polonahý na louce asi ve tři hoďky ráno se zavázanýma nohama a rukama není moc příjemný! Takže nám polili naše hlavičky odvázali nás a navrhli příměří. My jsme se jim za to vyfotili na památku a přespali u nich ve srubu, kde bylo příjemně. Obzvlášť když tam snídáte asi ve čtyři ráno. Po dlouhých třech a půl hodinách jsme se probudili, protože byl budíííííííček. Chvilku jsme ještě pokecali s Martinou a o půl deváte jsme vyrazili na autobus. :)

Konec filma!

Farní Táboreček

2008-08-18T07:36:00.000-07:00

Náš farní Táboreček

Vymyslet, nabalit, vybalit a uspořádat farní tábor, to byl náš úkol.

Z Neděle na Pondělí jsem nemohl dospat, protože jsem se těšil na farní tábor. Vyjel jsem totiž jako vedoucí, který hlídá dětičky a hned první den jsem zjistil, že to nebude žádný med. Hned brzo ráno jsem se s Ivou, Ladou a Tomášem vydali na dalekou cestu do země ne země, za sedmero řekami a asi pěti kilometry se rozléhala obec, která nesla jméno Bačov.

(je to takový zapadákov u Boskovic ;)) A tam to všechno začalo ....

Pondělí

Dorazili jsme do Kulturního domu, protože se v obci nenachází fara ani jiné podobné zařízení. Za chvíli po nás dorazili i děti, kteří byly plní energie a tak jsme si na úvod zahráli hru, kterou jsem ze začátku vůbec nechápal :D je to asi tím, že už jsem trošku větší a hledal jsem na té hře něco složitého. Byla to hra typu, já jsem Martin a dávám ti můj modrý papírek se sluníčkem..... :D

Později jsme poobědvali a dali si polední siestu. Mezi tím jsme vymysleli další věci na odpoledne. Odpoledne jsme špuntům přečetli pohádku. Tato pohádka končila tím, že jsem na scénu přišel já, postavil jsem si svoje velké tepee a rozrostl se o šest indiánu (dětí), stejně to pokračovalo u Moniky a Ivany. Namalovali jsme si svoje veliká tepee, zahráli ještě nějakou hru a šupitali do postýlek, při povídání pohádky.

Běh v Mirkových šrajtoflích.

Ještě jsme zakopali totem a zastrčili do něj zprávu na další den ale nebyla to obyčejná zpráva, byla totiž zakódovaná obrázkovým písmem.

Úterý

Vstali jsme docela brzo asi o půl sedmé, protože nás děti nenechaly déle vyspinkat. Vyrazili jsme na rozcvičku pod vedením Džema a potom jsme posnídali, už ani nevím co. Hned poté jsme vyrazili hrát naší hru, která spočívala v učení apoštolů a zdravovědy. Také jsme je naučili nějaké základní uzly. Po obědě jsme u dětí rozvíjeli sílu a moudrost. Ivana vymyslela hru riskuj ;) a já sem k tomu přidal hru přetahováním lanem a hod gumákem do dálky.

Ještě k tomu jsme přidali myslím sáčkovanou, to je taková hra s naplněnými sáčky (hází se to po sobě). Došli jsme do kulturáku, umyli jsme si nožičky, najedli se a šli do postýlek.

Středa

Ráno jsme zase nečekaně vstali. Bylo asi kolem sedmé, nasnídali jsme se udělali rozcvičku a pokračovali jsme v dalších hrách. Hledání lístečků, skákání v pytlích. To nám zabralo celé dopoledne. Na oběd nám kuchařky, kterým nesmím zapomenout poděkovat za dobré jídlo uvařily Langoše. Mňam. Monika si pro děti připravila rozsáhlou hru na smysly. Hmat, čich, sluch, zrak a tak. Musím vám popsat jeden z postřehů na mém stanovišti.

Džem: „Takže, teď ti dávám k nosu první z naších ukázek. Co to je?“ Šimon: „ No myslím si, že je to cibule“ Džem: „Ne néé to cibule není ale dám ti ještě jednu šanci“ Šimon: „No tak to je bazalka, jestli to není bazalka tak vážně nevím“ Džem: „Byl to česnek, bazalko“.
Tuhle hru jsme hráli až do večera a potom jsme si šli umýt nožičky a spát. Protože ráno k nám měl dorazit jiný indiánský kmen na návštěvu.

Vojtovo čištění chrupu.

Čtvrtek

Stávali jsme asi v šest, někteří až v půl sedmé, že Mirku. Oblékli jsme se do indiánského oblečení a vyrazili na přepad druhého indiánského kmene. Trošku jsme je polekali a vyrazili nazpátek do našeho tepee kulturního domu. Občerstvili jsme je, pustili na záchod a vyrazili hrát hry, které zjistili, že Bohuňovští indiáni byli o trošku slabší než ti Bačovští a tak se za odměnu vydali hledat bizona. Bizona jsme s Mirkem dobře schovali a tak ho děti nemohly dlouho najít. Nakonec se jim to ale podařilo a koukli se do něho a zjistili, že je tvořen výhradně jen z párků a melounu. Párky jsme využili na oběd a meloun ke svačině. Udělali jsme si jedno hubky, takže jsme vlastně celé odpoledne jenom jedli. Nakonec jsme rozdali ceny, uklidili jsme a řekli si: „Příští rok znovu“.

Zblitek fotek najdete na profilu MirekH

Zpytlíkoval to zase Džem

Zdarec

Dědeček a vnuk ...

2008-08-09T03:02:00.000-07:00

Jeden otec už tak zestárl a tak se mu třásly ruce, že při jídle rozléval polévku po ubruse. někdy mu jí trochu vyteklo i z úst. Synovi a jeho ženě se to ošklivilo. Nakonec ho posadili do kouta za kamna. tam nyní sám smutně sedával a hleděl ke stolu. Jednou mu t třesoucích se rukou nevíc vypadla miska, ze které jedl, a rozbila se. Maldá paní mu vyhubovala. Koupila mu dřevěnou misku. Z té teď musel jíst.

Jednoho dne dával čtyřletý vnuk dohromady malá prkénka. " Co to děláš?" ptal se otec. "Dělám takoví malý hrnek," odpovědělo dítě, "z něho budeš s mámou jíst, až budete staří." Tu se na sebe otec a matka podívali. Ihned přivedli starého dědečka ke stolu. A už také nic neříkali, když trochu něčeho rozlil...

Stařenka, která čekala na Boha..

2008-08-09T02:57:00.000-07:00

Byla jednou jedna stařenka, které Bůh slíbil, že ji toho dne navštíví. Byla na to přirozeně velmi hrdá. Drhla, uklízela, pekla a chystala na stůl a pak začala na milého boha čekat. Najednou někdo zaklepal na dvěře. Stařenka rychle otevřela, ale jakmile uviděla, že venku stojí jen ubohý žebrák, řekla: "Jdi si svou cestou! Já právě teď čekám na milého Boha, nemohu tě přijmout!" S tímto nechala žebráka odejít a zabouchla za ním dveře. Po chvíli znovu někdo zaklepal. Stařenka tentokrát otevřela ještě rychleji než poprvé. Ale koho viděla venku stát? Jen nějakého ubohého starce. Byl to Bůh.

O válce, která nebyla...

2008-08-09T02:36:00.000-07:00

Dvěma sousedícím zemím hrozila válka a vojska si už rozložila své tábory na obou stranách hranic. Velitelé vysílali zvědy, aby prozkoumali nepřátelský terén a zjistili ze které strany bude nejlépe zahájit útok na protivníka.Obě průzkumné čety řekly svým velitelům totéž:"Existuje jen jedno místo, přes které je možné projít do sousední země, ale právě tam stojí chalupa chudého sedláka. Bydlí v ní spolu s manželkou a děťátkem. Mají se rádi a jsou šťastní. Mohli bychom říct, že jsou nejšťastnější na světě. Pokud tudy projdou naše vojska, bude zničeno velké štěstí. Proto."zakončili průzkumníci, "zde nemůže vypuknout žádná válka." Po vyslechnutí zprávy, podle této čínské báje, se ani jeden z velitelů neodvážil dát rozkaz k překročení hranice..

Lotrando a Zubejda

2008-08-06T08:12:00.000-07:00

Hlavní obsazení v kultovním divadýlku na farní tábor je ..
Lotrando - Lada
Zubejda - Martin
Maceška - Ivana
Drnec - Dušan
Halí - Martin
Belí - Barči
Zelí - Lucka
Sultán - Axik
Fotřík lotranda - Axik
Lustig - Barči
Lamud - Ivana

Ve větších změnách bude i na Farním dnu... na který vás zveme.. :D

ActIv8

2008-07-28T12:08:00.000-07:00

Naše jízda na Activ8

Ahoj... se omlouvám, že sem teď moc nepíšu... sice je čas ale prostě není nápad!

Ještě jsme do Velehradu byli na farním táboře...

Ale teď už k Activ8..

Já osobně sem ráno vstal a viděl jsem, že venku prší tak mě trošku přešla nálada.. ale pořád sem si říkal, že bude pěkně. Proto sem také mamince den předtím cpal do hlavy, že pláštěnky nepotřebujeme... :D Ale usoudil sem, že by se fakt hodili. Tak nám je teta koupila, protože doma žádnou nevlastníme.. :D

Cesta byla docela povedená a jela s námi i Ivanina kamarádka ze školy, která se skrývá pod jménem Zdena.. ;) (doufám, že se jí s námi líbilo)

Jela s náma jedna kamarádka, která moc nevěřila a nechodila do kostela... a teď jak jsme přijeli domů, tak nám povídala, že na zábavu nemá cenu jít, pokud to nebude jako na Velehradě...

Na Velehradě jsme za velkého deště vybalili stan...ale byli jsme strašně rádi, že už jsme tam..

No a potom následovalo uvítání s nějakýma kamarádama a tak...

Také se nám velice zamlouval koncert Sonicflood :D... Pošlapaný nohy, málo místa, tělo na tělo .. au .. Někde jsem dostal takovou informaci, že tam bylo přes sedum tisíc lidí... takže docela hukot..

Další den jsem absolvoval přednášku na téma životní povolání...(nebo tak něco) :D ach ta skleróza..

Večer byla skvělá vigílie a noční bdění..

u kterého jsem nezamhouřil oka... někteří od nás to vzdali a šli spát ale je tak pravda, že jsem zbytek neděle prospal..

A to už se vlastně jelo domů... ;)

Džem..

Kolem Bohuňova (pod pantoflem)

2008-06-24T04:16:00.000-07:00

Mirku, Mirku…máš dneska odpoledne čas…?
kdo volá?
....Monika!...
a která? :D

(…Mirek má kupu holek, no...i když je ženatý - pod pantoflem…)

V neděli nás napadlo, že se pojedem kouknout do Bohuňova (vesnička, kde budeme mít farní tábor pro rok 2008). Monika zvedla telefon a zavolala Mirkovi, jak to u něj vypadá s časem, že by nás tam zavezl, protože my mladíci ještě nemáme řidičák. On řekl, že čas má, a tak jsme odpoledne naskákali do auta a jeli směr Bohuňov.
Bylo strašný vedro. Mirek pustil klimatizaci - pak se v autě dalo dokonce i dýchat. Axik měl naplánovanou trasu naší cesty, která měla určený cíl. Vyrazili jsme podle mapky, podle které jsme se hned ztratili. Nemohli jsme najít správnou cestu, ale nakonec se nám to podařilo...
Šli jsme asi půl kilometru, ale ani to nám k ničemu nepomohlo…stejně jsme se pak ztratili - opět jsme nemohli najít cestu, protože byla zarostlá a neprůchodná. Narazili jsme na pumpu s nepitnou vodou - kdo by se nenapil když bylo takové horko...Axik pil jako první a zdála se nám trochu pitná, tak jsme se všichni napili :D Na kraji lesa jsme později objevili lesní jahody a trošku borůvek, dali jsme si do pupku a pokračovali v našem Bohuňošlapu. Po dlouhé námaze všichni došli k silnici a šli asi další kilometr nazpátek do Bohuňova. Mirek nám koupil pití asi za třicet K, abychom se osvěžili - na hřbitově jsme do prázdných lahví napustili další nepitnou vodu. Popojeli jsme dál do Svojanova, kde jsme měli zjistit nějaké podrobnosti o cestě do Bohuňova z hradu.
Cesta byla zjištěna jenom do starého Svojanova. Zbytek jsme se museli trošku projít, protože tam auto neprojelo. Nakonec jsme došli až do Dolní Lhoty, kde na nás Mirek čekal. Pak se jelo domů. Po cestě ještě Mirka napadlo, že bychom se mohli vykoupat v Křetínce. Vlezli jsme do vody po kolena a Axik začal cákat po Ivaně (znáte to, ne?…co se škádlívá, to se rádo mívá…). Ivana neváhala a Axikovi to vrátila. Tak to šlo dál, až Axik hodně cáknul na Ivanu a Ivana sebou mrskla v oblečení do vody...Zabalili jsme jí do deky, aby Mirkovi nezacákala auto a už se fakt jelo domů.

Měli jsme to totiž pod pantoflem!

Barikovi narozenin

2008-06-24T03:38:00.000-07:00

Sobota 21. června

Barik nás pozval na oslavu svých dvacátých narozenin. Tak jsme si řekli, že nebudeme válet doma zadky a pojedeme. Základem byl dárek, který koupila Martina (ještě jí dlužím prachy :D) Já sem k tomu přidal kytici naškubaných růží ze zahrady a čokoládku a Axik dotáhnul levanduli, aby se Báře pěkně spinkalo. Pavel trochu toho jeho bambusu...a jelo se...
Pavel vyjel na svém kole zvaném kosti - třas (klasická Ukrajina), div se na něm nevykostil. Po cestě jsme vyklopili bambus, který vezla Martina - měl nevyčíslitelnou hodnotu, a tak jsme na něj dávali pozor. Dojeli jsme k Přikrylům, tam nasedla Monika a Lucka. Jen neměly na čem jet, tudíž sedly na naše štangle.
Po dlouhé a namáhavé cestě jsme konečně dorazili k Hauptům. Vybalili jsme dárky pro Barika a domluvili se, o co Báru omlátíme. Nakonec to odnesla Lucka a Mirek (…au…). Popřáli jsme Báře a potom následoval přípitek jahodovím koktejlem a nějaký ten zákusek, však to znáte. Pak jsme si začali hrát jako malinký děti, i když některým už táhne na třicet. Malovali jsme křídama po silnici, skákali přes švihadlo, jezdili na koni a tak dále. Pan Haupt nám udělal grilovačku. Večer jsme Báře zazpívali, protože jsme přece sbor. No a pak se hrálo a zpívalo…někdo to táhnul až do rána.
Bylo to super děkujeme…

(…Vašek měl foťák - časem seženu nějaký to foto…) tedy ... na www.signaly.cz/dzem

Barevný víkend

2008-06-23T08:32:00.000-07:00

Barevný víkend

Ahoj, tady je Džem po Barevným víkendu.....jak se všichni máte?
Já jsem tak trošku smutný, ale i hodně veselý. Takže od každého něco:D.

Veselý z toho, že jsem zase poznal horu super lidí a smutný z toho, že to tak brzo skončilo a já je nemohl poznat víc. Tak se zas někdy domluvíme, ne?

Jak to vlastně všechno bylo?

Pátek

Nalezl jsem do vlaku s ostatními lidmi od nás. Účast jako obvykle byla veliká, takže nás dohromady jelo asi pět! Lasička byla velice pěkně oblečená do krásně bílého! (kdyby jste neviděli co to je, tak je to ta malinká věc co pořád leze za námi) Po dlouhé cestě jsme dojeli do Osové Bítýšky, v očekávání co se vlastně bude dít. A dělo se hned, když jsme zaklepali na dveře!

Otevřela nám Kačka, moje kamarádka ze Signálů, tak jsme slušně pozdravili: ,, Dobrý den´´. Ubytovali jsme se a šli na mši. Ta už sice pomalu končila, ale my tam stejnak vlezli.

Potom jsme se seznámili na zahradě - formou nějakých her:D (stejnak sem si z těch her nikoho nezapamatoval!)

Potom jsme měli nějaký čas volna, a tak jsme vyrazili ven na „Geokešink“ (nevím jak se to píše:D) …po chvilce jsme to vzdali, protože to holkám vůbec nešlo (což není pravda, říká Kačka)! Vrátili jsme se na Mamre a šli do čajovny na čajík, bábovku, kterou dostala Kačka od Dungy, pár dalších dobrot a potom šup do hajan.

Sobota

Budíček byl brzo ráno, protože se šlo na mši a potom batikovat! A tak nás napadl nápad, že Lasičce nabatikujeme její nový bílý obleček. Mezi batikováním jsme smažili v herně kalčo a pinec, nebo jsme si jenom tak povídali a dělali blbosti. Zkoušel jsem si Lasičku namalovat na triko a docela se to i povedlo, ale povedené to bylo jen do té doby než jsem to ponořil do vody! To byly pro mě muka:o( …celé se to rozpilo! Ale i tak to ujde - však v

originalitě se meze nekladou. Holky z DCM nás učily nové způsoby batikování a všem to moc šlo. Po obědě jsme pomáhali s nějakou prací na zahradě.

Třeba úplné rozebrání střechy a také házení sena na seník.Později začalo pršet a vše, co už bylo nabatikované, zmoklo. Jednu věc bych sem chtěl zdokumentovat! Magdě bylo líto naší práce venku. Aby vše nezmoklo, vydala se v rozstříhlém pytli na odpadky a se sáčkem na hlavě pro naše výtvory:D (docela grandiózní). Nějak jsme se dobelhali k večeru a šli na modlitbu do kaple...Potom se každý rozešel tam, kam chtěl. Někdo do čajovny, někdo ven (třeba já) a zbytek šel na Domeček nebo spát. Až jsme se vrátili, tak jsme viděli Báru plakat. Ani jsme nevěděli, z jakého důvodu plače, tak jsme se rozhodli, že ji trošku obveselíme (chtěl jsem si tím vyzkoušet můj příspěvek o trápení). Bára po chvilce přestala plakat a začala se smát. Ven jsme ale vyšli až moc pozdě, takže jsme toho z ní moc nedostali - byla večerka - se šlo spát.

Neděle

Ráno jsem se zbudil jako pomlácenej lopatou po zádech. Ani jsem se nemohl pořádně zvednout, ale žil jsem - to bylo hlavní. Šli jsme na raní chvály a na modlitbu, potom do kostela a pak zase batikovat. Vytáhli jsme sporák, zapnuli vodu a vařilo se. Někteří kluci mezi tím chystali oběd. Během dopoledne začali někteří lidé odjíždět, tak jsme se s nimi loučili. Později se uklízelo a dobatikovávaly se nějaké věci. Na oběd bylo speciální kuře, které dělali kluci (a rýže, kterou pomáhala vařit Kačka - pořád na ni zapomínám), takže to bylo úplně mlask! Oběd nás tak zmohl, že jsme spolu s Laduš sebou mrskli na houpačku. Jak se přiblížila jedna hodina, tak jsme se začali loučit i my! A tak jsme odešli na vlak a jelo se domů - směr Brno. Cestou jsme ještě spočítali kolik vlastně tunelů je mezi Brnem a Skalicí. A v Knínicích jsem se rozešli....

Tak čauvec zase někdy =) Napsal to Džem a škrabopis opravila Kačka!!