My brother...

My brother... Aneb, jak se stal dobrým příkladem pro mě...

Bylo úterý 23. září a já měl jet do tanečních, konečně jsem se pořádně těšil. Brácha měl jet se mnou, protože potřeboval něco zařídit. Tak sem se vydal na autobus a brácha měl jako obvykle čas, že prý to stihne. Ještě něco sepisoval na PC. Přišel jsem na zastávku a koukal co se to tam děje.

Čtyři mladý holky tam přivedly nezletilého kluka, který byl úplně opitý. Tak si říkám je to v tomhle světě normální? Nechápu to, a přemýšlím co budu dělat. Za chvilku se vynořil brácha. To víte, má těch kurzů a teď ještě k tomu Vůdcovské zkoušky. Tak zavelel pokropte ho aspoň studenou vodou. Holky ale nereagovali a nasoukaly ho s námi do autobusu. V domnění, že si sám v Boskovicích přestoupí, jel totiž do Blanska. Řidič z toho nebyl moc nadšený. Zavřel dveře a jel dál. Kluk se mu tam za chvilku pozvracel. Tak řidič zastavil a vypral ho z autobusu na zastávku. Brácha řekl polohlasem:“To může být otrava.“ Řidiči to bylo očividně jedno co s tím klukem bude, a tak se navrátil do autobusu a chtěl zavírat dveře. Když brácha řekl:“Já mu zavolám záchranku!“ Tak sem byl strašně rád, že mu někdo pomůže. Viděl jsem, že to brácha zvládne a tak jsem upaloval dál směr Boskovice.

Pak mě přepadla taková deprese, co asi brácha dělá a vzpomněl jsem si jak mě brácha jednou zachránil život. Byl jsem na něj totiž hodně naštvaný a trošku jsme se mlátili. No jenom jsem ve vzteku proletěl dveřmi. Nic vážného. Brácha byl ten co stál u mě jako první a držel mi moji rozřízlou tepnu. Je to fakt borec i když ho mám někdy plný zuby. Děkuju za tebe ve svých modlitbách a až to budeš číst brácho, tak vzpomeň na to aby tě něco jednoho krásného dne nesežralo. :D

Džem